Page 3 - ATREA3

tělesných odérů pak 0,07 % CO , přičemž i podle

standardu ASHRAE se připouští 20 % nespokojených

respondentů s kvalitou interního ovzduší.

Zásadním způsobem lze kvalitu odérového mikroklimatu

v budovách ovlivnit pouze dostatečným přívodem

čerstvého vzduchu. Základní a ve světě uznávaná hod-

nota intenzity větrání se udává 25 m / hod čerstvého

venkovního vzduchu na jednu osobu pro odvedení běž-

ných tělesných odérů. Tato hodnota platí obecně pro školní

učebny i obytné místnosti. Pro jídelny a kanceláře se

zvyšuje až na 36 m / hod / os (ASHRAE 62 - 1989).

Množství čerstvého vzduchu lze redukovat při větším

volném prostoru připadajícím na jednu osobu. V provo-

zovnách je nutno zajistit množství čerstvého vzduchu

podle druhu vykonávané práce od 30 m / hod / os

pro velmi lehkou práci, až po 60 m / hod / os

pro velmi těžkou práci.

Je vytvářeno toxickými plyny s patologickými účinky.

Charakteristickými jsou zejména oxidy síry (SO ), oxidy

dusíku (NO ), oxid uhelnatý (CO), ozón (O ), smog,

formaldehyd atd. V interiéru budov je zdravotně nejzá-

važnějším plynem CO, vznikající hlavně nedokonalým

spalováním fosilních paliv při nevyhovujícím přívodu

vzduchu nebo špatném odtahu, únikem svítiplynu

a kouřením. Při dlouhodobé expozici může dojít

až k chronické otravě s poruchami paměti a psychiky.

Obdobně vzniká ve špatně nebo cirkulačně větraných

kuchyních s neodvětranými plynovými sporáky

koncentrace oxidu dusíku NO až 50 mikrogramů / m ,

zatímco v jiných místnostech max. 20 mikrogramů / m .

Oxid dusičitý má přitom prokazatelně karcinogenní účinky.

Formaldehyd způsobuje ve vyšších koncentracích

dráždění očí a sliznic, současně je i alergenem

a potenciálním karcinogenem. Zarážející je skutečnost,

že i po 15 letech ještě převyšují koncentrace

formaldehydu v objektech typu OKAL několikanásobně

přípustné limitní hodnoty NPK-P, tj. 0,035 mg / m .

Ekonomicky i technicky nejpřijatelnějším řešením pro

odstranění toxických plynů zůstává stále větrání,

případně obtížná filtrace aktivním uhlím, nebo

ionisace vzduchu.

Zcela obecně se dělí větrací systémy u budov bytových,

občanských i průmyslových na:

3.1. systémy přirozeného větrání

3.2. systémy nuceného větrání

3.3. systémy kombinovaného větrání

Již od starověku byly empiricky a úspěšně využívány

tlakové rozdíly způsobené jednak gravitačním vztlakem

(tj. v zimě rozdílem hmotnosti vnitřního teplého

a vnějšího chladného vzduchu) a dynamickým

(náporovým) účinkem větru na fasádních a střešních

plochách budovy.

Gravitační větrání působí vždy již při minimálním rozdílu

teplot vnitřního a vnějšího vzduchu (pokud není

překonáno náporem větru) a lze je vhodně využít

prakticky v celé délce topného období. Klasické využití

tohoto principu představují světlíkové šachty uvnitř

starých činžovních domů, kdy do obytných místností

byl z uliční fasády sparami oken nasáván (tehdy ještě)

čerstvý a čistý venkovní vzduch a procházel celým

prostorem bytu až k WC, kde byl odsáván do rozměrné

světlíkové šachty „vytápěné“ prostupem tepla přes zdi

okolních bytů. Systém selhával až v letním období při

inverzi, kdy stěny šachet byly chladnější než okolí,

vzduch v šachtě se ochlazoval a proudil směrem dolů.

Podstatně v omezenější formě působí gravitační vztlak

i po výšce oken v podlaží, kdy přibližně horní polovinou

okenních spar je vnitřní teplejší vzduch z místnosti

odváděn, spodní částí oken naopak je čerstvý vzduch

přiváděn v závislosti na těsnosti spar.

U novodobých výškových budov (např. již 6-podlažních)

dochází k nepříjemnému úkazu, kdy centrální otevřené

schodiště, nebo neutěsněné výtahové a instalační

chodbové šachty vytváří „vnitřní komín“. Tento komín

odsává vzduch přes dveřní spáry spodních bytů

a naopak tlačí vzduch do horních bytů. Výsledkem

je značné infiltrační prochlazování bytů v nejnižších

podlažích a hygienicky zcela nevhodné větrání horních

bytů odpadním vzduchem ze schodiště. V řadě

průzkumů se potvrdila vyšší nemocnost obyvatel právě

v těchto nejvyšších podlažích. Řešením je samozřejmě

dokonalé utěsnění spar dveří z bytů na schodiště.

Gravitační větrání v letním období většinou selhává při

opačných gradientech teplot vnitřního a vnějšího

vzduchu, kdy otevírání a zvláště vyklápění oken

na osluněných fasádách situaci ještě zhorší, neboť

vrstva horkého vzduchu proudící těsně podél fasády

vzhůru se dostává přímo do bytů.

U výrobních halových objektů dochází v topném období

k intenzivnímu rozvrstvení teplot u podlahy a pod

střechou haly, kdy rozdíly činí běžně 8 až 12 °C

(v závislosti na výšce, charakteru výrobní technologie,

a způsobu vytápění). Tím se vytváří tlakový spád

po výšce haly. Sparami a otvory světlíků je odváděn

nejteplejší vzduch z haly (běžně i 35 °C) a naopak

netěsněnými sparami vrat a oken se do pracovní zóny

přivádí studený vzduch, působící nepříznivě průvanem

u podlahy ve fyziologicky citlivé oblasti kotníků. Při

otevření vrat pak dochází k neúnosnému nárazovému

prochlazení haly v délce až několika desítek metrů.

Vůči prakticky ustálenému účinku teplot na větrání,

je působení větru v našem podnebném pásmu zcela

nahodilé jak četností, tak směrem. Účinky změny

pohybové energie větru do tlakového náporu na fasádu,

nebo střechu budovy se vyjadřují tzv. tlakovým

součinitelem. Pro návětrnou stranu budov běžných

tvarů lze uvažovat hodnotou An = 0,6 (přetlak), pro

závětrnou stranu Az = -0,3 (vyjadřuje podtlak). Obdobně

u střešních ploch rozlehlých hal lze při návrhu větracích

světlíků uvažovat se součinitelem As = -0,3 výhodně

podporující odvětrání i v letním období, kdy gravitační

(aerační) systémy zcela selhávají.

U obytných budov je proto výhodné orientovat byty

s rohovou, nebo lépe oboustrannou dispozicí, která

zajišťuje tzv. „příčné“ náporové větrání součtovým

účinkem větru. V našich podmínkách tomu vyhoví

nejlépe orientace fasád východ – západ.

Pro výpočet přirozeného větrání je nutno vždy vycházet

ze statisticky zjištěných hodnot četnosti výskytu teplot

a rychlosti větru v průběhu uvažovaného období. Pro

letní a přechodné období přitom nelze uvažovat

v našem podnebném pásmu s vyšší časovou účinností

náporového větrání než 50 %.

2

x

3

x

3

2.6. Toxické mikroklima

3.1. Systémy přirozeného větrání

3 . S Y S T É M Y V Ě T R Á N Í B U D O V