Page 4 - ATREA3

3.2. Systémy nuceného větrání
3.3. Systémy kombinovaného větrání
Zajišťují nucený přívod a současně nucený odvod vzduchu
z vnitřních prostor budov, pomocí mechanických stroj-
ních zařízení, nejčastěji ventilátorů. Podle použití rozez-
náváme nucené větrání nízkotlaké, které se rozděluje
na celkové (podtlakové, rovnotlaké, přetlakové), oblastní,
místní a havarijní. Dále větrání vysokotlaké, používané
pro vysoké rychlosti proudění, hlavně pro klimatizaci.
Větrání u všech budov obytných, průmyslových
i občanských se používá převážně v rovnotlakém
systému při vyrovnané bilanci množství přiváděného
a odváděného vzduchu. Nespornými výhodami těchto
vzduchotechnických systémů nuceného větrání vůči
přirozenému jsou:
a) Ideální možnost zpětného získávání tepla z odvádě-
ného vzduchu pro předehřev vzduchu přiváděného.
Náklady na větrání představují často nejvyšší
provozní položku, při stále se zvyšujících cenách
tepelné energie. Často lze instalací rekuperace
odpadního tepla zcela vyloučit nutnost dalšího
dohřevu přiváděného vzduchu, neboť se zároveň
využívá i veškerých teplotních zisků v budovách –
– z metabolismu osob, osvětlení, technologie, apod.
Účinnost rekuperace běžně dosahuje 60 až 80 %.
Tyto systémy se plně osvědčily při větrání rodinných
domů, škol, bazénů, plynových kotelen, atd.
b) Dokonalá filtrace přiváděného, případně cirkulačního
vzduchu na speciálních tkaninových nebo i elektro-
statických filtrech, zachycujících mikročástice
velikosti 1 až 3 mikronu s účinností 95 až 99 %.
c) Snadná automatická regulace výkonu podle
momentálních požadavků (např. podle počtu osob
v prostoru) na základě vyhodnocení údajů čidel
vlhkosti, čidel odérů, CO nebo senzorů pohybu osob.
Tím je dána možnost úplné hermetizace oken
v budově, čímž se zcela vyloučí nežádoucí infiltrace
prachu a výrazně se sníží přenos hluku z ulic do
vnitřního prostředí budov (zvlášť významné u škol,
u frekventovaných ulic a pod.).
d) Zaručená funkce systému i při nepříznivých tlakových
podmínkách v budově (např. při letní inverzi).
e) Možnost kombinace větracího systému budov
s rekuperací tepla a teplovzdušného systému vytápění
(případně cirkulačního „solárního“ přes prosklenné
pasívní zákryty, zimní zahrady, skleníky atp.).
f) Možnost instalace výměníků pro chlazení, případně
vlhčení přiváděného vzduchu.
Dříve byly převážně používány centrální vzduchotech-
nické sestavné jednotky pro přívod a odvod vzduchu
do celé budovy. Tato koncepce vyžadovala velmi dlouhé
a náročné rozvody po budově s rozlehlými strojovnami
a s problematickým zaregulováním výústek. Celé VZT
zařízení obsluhovalo i několik rozdílných sekcí budovy
s odlišným časovým využitím, a bylo tak zcela
neekonomicky provozováno.
Moderní systémy dnes preferují spíše dislokované
větrací systémy, celkového rovnotlakého větrání, které
přináší řadu výhod:
a) Ekonomický provoz a regulace vzduchotechniky
pouze pro jednu funkční zónu objektů (obdobně
u halových objektů větrání pouze uceleného
pracoviště systémem nástřešních, nebo nástěnných
větracích jednotek s rekuperací tepla).
b) Dislokované jednotky lze situovat do pomocných
prostor, např. v podstropním uspořádání, bez
jakýchkoli nároků na prostorově drahé strojovny
(např. komfortní vzduchotechnický systém DUPLEX,
standardně i s rekuperací tepla)
c) Podstatně úspornější dimensování potrubních
rozvodů, s jednoduchým zaregulováním systému.
Podtlakové nucené větrání, charakterizované nižším
výkonem přívodních ventilátorů vůči odsávacím, se
používá hlavně při požadavku na lokalizaci škodlivin
(např. u kuchyní, kdy postačí pouze 5 % podtlak,
umožňující i efektivní použití rekuperačních výměníků
tepla, dále v nebezpečných provozech, atd.).
Přetlakové větrání se používá naopak u hygienicky
nejnáročnějších prostředí (tzv. „čistých provozů“) a tam,
kde je požadováno sterilní ovzduší, zajišťované speciální
filtrací přiváděného vzduchu.
Oblastní větrání je speciálním případem větrání
v průmyslové hale, kdy oblast pohybu člověka
(tzv. homosfera) je oddělena od oblasti škodlivin
(tzv. noxosféry) zástěnami od stropu až do nezbytně
manipulační, nebo podchodné výšky. Při dosažení
ochranné rychlosti proudění pod zástěnou 0,2 až
0,5 m / s se vylučuje kontaminace přívodního vzduchu
škodlivinami z výrobní technologie.
Místní větrání se používá především pro lokalizované
odsávání od zdrojů škodlivin (digestoře u kuchyní
a laboratoří, štěrbinové odsávací zákryty u galvanických
lázní), dále pro vzduchové clony a oasy.
Havarijní větrání je předepsáno bezpečnostními
předpisy pro rychlé odvedení škodlivin z budovy (např.
u velkých plynových kotelen).
V bytové a občanské výstavbě se používají především
v kombinaci nuceného odtahu s přirozeným přívodem
vzduchu okny a dveřmi (např. odsávání sociálních zaří-
zení s přívodem z předsíní a chodeb, místní odsávání
v kuchyních apod.). Poměrně jednoduchý systém odsá-
vání běžně používaný pro malé výkony však způsobuje
potíže u větších výkonů, například při odsávání v kuchy-
ních. Zde totiž dochází k nasávání buď silně znečištěného
teplého vzduchu do digestoří z přilehlých nečistých pros-
tor, dokonce i z WC, nebo studeného nefiltrovaného
vzduchu z oken. Oba případy způsobují u personálu silný
pocit diskomfortu a odsávací zařízení obsluha vypíná.
V průmyslu se pro větrání a současně vytápění používá
naopak systém centrálního přívodu teplého filtrovaného
vzduchu a gravitační odvod střešními ventilačními otvory
nebo aeračními světlíky do atmosféry. Při nutně vysoké
teplotě přiváděného vzduchu do pracovní oblasti (z hygie-
nických hledisek) dochází k stacionárnímu rozvrstvení
teplot a k odtahu nejteplejšího vzduchu bez využití.
Oba systémy kombinovaného větrání pro větší výkony
mají společnou zásadní nevýhodu - není zde možnost
instalace zařízení pro zpětné získávání tepla, které by
v současné energeticky vypjaté době mělo být již
samozřejmostí prakticky u všech moderních
vzduchotechnických systémů.
Je přitom na první pohled paradoxní, že při „revizi“
původních projektů vzduchotechniky s kombinovaným
přetlakovým větráním dochází při „redesignu“
na rovnotlaké systémy s rekuperací k podstatným
provozním úsporám a ke snížení původních
pořizovacích nákladů i nároků na prostor.
2