Page 2 - ATREA3

2.2. Mikrobiální mikroklima
2.3. Ionizační mikroklima
2.4. Aerosolové mikroklima
2.5. Odérové mikroklima
Je vytvářeno mikroorganismy bakterií, virů, plísní, spor
a pylů, které se vyskytují v interiéru budov, s přímými
účinky na člověka. Vážným problémem se dnes stávají
alergické syndromy způsobené sporami různých druhů,
plísněmi a pylovými částicemi.
Hlavními nositeli mikroorganismů jsou kapalné aerosoly,
vznikající v pračkách klimatizačních zařízení a pevné
aerosoly (prachy, suchý ptačí trus, atd.), usazené
ve vzduchovodech. Zvlášť nebezpečné jsou pak bakterie
tyčinkové - legionelly, vázané na kapalné aerosoly,
způsobující až smrtelná zánětová onemocnění plic.
Ve všech typech filtrů se zachycují především prachové
částice, ale i všechny druhy mikroorganismů, které
se při silném zašpinění, případně i vlhnutí filtrů,
intenzivně rozmnožují a pronikají zpětně do větracího
vzduchu. Je proto velmi důležitá pravidelná kontrola
a výměna filtrů v závislosti na druhu prostředí.
Obdobně je nutné zabránit zvlhnutí usazeného prachu
v uzavřených a těžko přístupných vzduchovodech (pomocí
zpětných klapek, garantovaného přetlaku atd.), neboť
zde hrozí výskyt virů i plísní s neomezenou životností.
Kvalita mikrobiálního mikroklimatu se hodnotí podle
únosné koncentrace mikrobů. Pro obytná prostředí činí
max. 200 až 500 mikrobů / m , v operačních sálech
max. 70 mikrobů / m . Ve venkovním prostředí měst
jsou koncentrace až 1500 mikrobů / m .
Dosud nejúčinnějším způsobem, jak snížit mikrobiální
koncentrace v budovách, je dokonalé větrání
s přívodem kvalitního venkovního vzduchu, dále lze
výhodně použít deodorisace vzduchu proti hmyzu jako
přenašeči mikrobů rozprašováním slabého roztoku
oleje z himalájského cedru.
Použití chemické a fyzikální sterilizace vzduchu
(trietylenglykolem, těkavými rostlinnými fytoncidy,
germicidními výbojkami, ionisací) je již speciálním
úkolem instalovaných vzduchotechnických zařízení.
Je charakterizováno toky ionizujícího záření z přírodních
radionuklidů a umělých zdrojů. V běžných podmínkách
bytových a občanských staveb se jedná převážně
o zdroje ionizujícího záření ze stavebních hmot, např.
radioaktivních popílků s obsahem radia (Gama záření
udávané v jednotkách mikrosievert / hod) a emanaci
radioaktivních plynů z podloží, případně ze stavebních
hmot do interiérů budov.
Hlavním představitelem je Radon Rn, a následným
rozpadem vzniklé dceřinné produkty radiové nebo
thoronové řady Po (RaA), Pb (RaB), Bi (RaC),
Po (RaC) a Th (Rn).
Samotný radon je inertní plyn, ale závažné jsou jeho
dceřinné produkty vdechované spolu s nosnými
pevnými či kapalnými aerosoly do plic. Zde se usazují
a zářením alfa ozařují plicní epitel, čímž vytváří
potenciální riziko pro vznik plicního karcinomu.
Jednotkou pro objemovou aktivitu radioaktivních látek
je 1 Bq / m , což udává jeden průměrný rozpad
za sekundu v 1 m látky, obdobně se udává měrná
aktivita pro 1 kg látky. Jako přípustné se u nás uvádějí
hodnoty EOAR (ekvivalentní objemové aktivity radonu)
v interiéru:
• pro stávající budovy 200 Bq / m vzduchu
• pro nové budovy 100 Bq / m vzduchu
Obecně se udává i hodnota podle USA normy ASHRAE
1981 tj. 74 Bq / m . V ČR se vyskytly extrémní hodnoty
až 18.000 Bq / m v místnostech, zatímco průměrná
hodnota ve všech domech je asi 68 Bq / m ,
a ve venkovním ovzduší 7 až 12 Bq / m .
Jako ochrana nových staveb před účinky radonu
se používá plynotěsná fólie pod základovou deskou.
Pro stávající budovy je však osvědčenou nejúčinnější
ochranou řízené větrání, výhodně s částečným
přetlakem, s intenzitou výměny 0,5 až 1,0 /h /.
Aerosoly se v ovzduší vyskytují ve formě pevných částic
(prachů), nebo kapalných částic (mlhy).
Pevné aerosoly jsou původu organického, anorganického,
popř. smíšeného, s elektrickým nábojem kladným
či záporným, s velikostí 0,1 až 100 mikrometrů. Velikost
zároveň limituje rychlost jejich gravitačního usazování
v ovzduší v rozsahu 30 dnů až 4 sec.
Ve venkovním ovzduší velkoměst se spad prachu
pohybuje v hodnotách až 1100 t / km / rok, při běžné
koncentraci 1 až 3 mg / m . V čistém horském
prostředí se vyskytují koncentrace od 0,05 do
0,5 mg / m , ale v interiérech škol dosahují tyto
koncentrace prachu až 10 mg / m .
Domovní prach, zvláště částice pod 1 mikrometr,
jsou hlavní příčinou postižení astmatem.
Jako přípustná hodnota v běžných budovách se uvádí
koncentrace inertních pevných aerosolů 10 mg / m .
Pro speciální pracoviště pak řádově nižší hodnoty,
zajišťované vysoce účinnou vícestupňovou filtrací,
nebo ionisací vzduchu.
Obecně jsou odéry plynné složky ovzduší, vnímané jako
vůně nebo zápachy, produkované člověkem nebo jeho
činností. Mimo běžné odéry (kouření, příprava jídel)
se v interiéru dnes vyskytují i styreny, formaldehydy
a odpary z nátěrů, tedy látky dříve neznámé.
Z venkovního ovzduší do budov infiltruje především CO
a mnoho dalších odérů. Ve vnitřním prostředí vzniká
při pobytu lidí hlavně CO (až 18 l / hod / os) a tělesné
pachy – antropotoxiny, které jsou obecně indikátorem
kvality vnitřního vzduchu.
Jako kriteriální a exaktně měřitelná hodnota
se všeobecně udává koncentrace 0,10 % CO ,
pro odstranění pocitu vydýchaného vzduchu z produkce
3
3
3
222
218 214 214
214 220
3
3
3
3
3
3
3
3
-1
2
3
3
3
3
2
2
2
T A B . 1 : D O P O R U Č E N É P A R A M E T R Y V N I T Ř N Í H O P R O S T Ř E D Í
výsledná teplota t (°C) 20,8 ± 0,8 18 – 24 26 ± 0,5 22,0 – 28,0
teplota podlahy t (°C) min. 24,0 min. 17,5 min. 24,0 min. 17,5
relativní vlhkost r (%) 30 – 55 20 – 70 – –
rychlost proudění vzduchu w (m/s) max. 0,15 max. 0,20 max. 0,15 až 1,0
i
p
hi
v topném období v letním období
optimální přípustné optimální přípustné