Page 1 - ATREA3

1.
Úvod
1 . V Ý Z N A M V Ě T R Á N Í B U D O V
2 . V N I T Ř N Í P R O S T Ř E D Í B U D O V
Již od dob starověku patřilo zajištění dostatečné výměny
vzduchu v budovách mezi základní úkoly architektů.
Již před dvěma tisíci lety požadoval římský architekt
Vitruvius, aby se vzduch v místnostech „hodinu
co hodinu obnovoval a nepůsobil tak člověku škodu“.
V současnosti bývá u nás toto staré pravidlo
ignorováno, zejména při požadavku na snížení spotřeby
energie na vytápění. Spáry oken se dokonale utěsňují
a přirozená výměna vzduchu v bytech (ale i školách
a společenských prostorách) klesá až na hodnoty
n = 0,05 až 0,15 (h ).
Přitom hygienický požadavek na větrání v celé řadě
vyspělých států je dodržován v hodnotách
několikanásobně vyšších n = 0,5 až 1,0 (h ).
Stále platí, že kvalita vzduchu v budovách je všeobecně
horší než kvalita vzduchu venkovního a větrání čerstvým
venkovním vzduchem je pro lidské zdraví nepostradatelné
a ničím nezastupitelné. Dále se budeme zabývat
prostředím, ve kterém žijeme, jednotlivými druhy škodlivin
ve vzduchu a jejich působením na lidský organismus.
Složky vzduchového prostředí budov záměrně
vytvářeného pro pobyt člověka v uzavřených prostorách
lze obecně charakterizovat jako interní mikroklima:
2.1. tepelně – vlhkostní
2.2. mikrobiální
2.3. ionizační
2.4. aerosolové
2.5. odérové
2.6. toxické
Teplota a vlhkost vzduchu se v budovách úzce vzájemně
ovlivňují a podmiňují.
Základními veličinami určujícími kvalitu
tepelně-vlhkostního mikroklimatu v budovách jsou:
t ....... teplota vzduchu (ve °C), měřená rtuťovým
teploměrem (prakticky nezohledňuje tepelné
sálání okolních ploch)
t ........ výsledná teplota (ve °C), měřená kulovým
teploměrem uprostřed místnosti, s registrací
tepelného sálání ploch okolních stěn a oken
(je aritmetickým průměremmezi t a průměrnou
teplotou všech vnitřních povrchů) – je základní
veličinou při hodnocení mikroklimatu
r ....... relativní vlhkost vzduchu v interiéru (uvádí
se v procentech a udává stupeň nasycení
vzduchu vodní parou)
x ......... měrná vlhkost vzduchu v interiéru, vyjadřuje hmot-
nost vodních par v g na 1 kg suchého vzduchu
t ........ teplota rosného bodu (ve °C)
Zajištěním optimální teploty t v místnostech se dosahuje
tepelné rovnováhy při odvodu tepla z organismu
člověka do okolního prostředí (s korekcí na dané roční
období), při konkrétním vývinu metabolického tepla.
V obytných a občanských stavbách se doporučuje
dodržet hodnoty dle tabulky č. 1. V průmyslových
provozech se stanoví optimální teploty v závislosti
na druhu vykonávané práce člověkem (lehká až těžká,
s metabolickým vývinem tepla 130 až 700 W / osoba).
Zatímco se zajištěním optimálních teplot v budovách
většinou nebývají obtíže, díky současným kvalitním
regulacím pružných otopných soustav a zateplování
obvodových stěn budov bývá často problematické
dosáhnout vyhovující relativní vlhkosti. Zde si řada
hledisek vzájemně odporuje.
Hygienicky doporučované vyšší relativní vlhkosti vzduchu
v rozsahu 50 až 60 % zabraňující vysychání sliznic totiž
pravidelně vedou ke vzniku plísní (například rodu
Alternaria, Aspergillus, ..), hlavně v chladných
a nevětraných rozích místností, nadpražích a ostěních,
s nebezpečnými zárodky patogenních spor. Důsledkem
pak je zvýšená nemocnost obyvatel, časté nevolnosti,
alergie, záněty průdušek, aj.
V současnosti nabývá tento fenomén nebývalých rozměrů
při nezodpovědném utěsňování okenních spar v celém
rozsahu bez alternativní náhrady. Přirozená výměna
vzduchu pak v bytech často klesá až pod
n = 0,1 /h /. K výskytu plísní v současných bytech však
dochází pravidelně již od ustálených relativních vlhkostí
nad 55 %.
V minulosti, při lokálním vytápění každé místnosti
a odvodu spalin do komínů, fungovala výměna vzduchu
přisáváním sparami oken bez problémů a plísně byly,
až na výjimky, zcela neznámým pojmem. Lidská
populace byla nesporně zdravější.
Současně se při vyšších relativních vlhkostech vzduchu
nad 60 % zvyšuje až na dvojnásobek procento
přežívajících mikroorganismů (např. Staphylococus,
Streptococus) vůči výskytu mikroorganismů při relativní
vlhkosti 30 až 40 %. Při poklesu relativní vlhkosti
se naopak snižuje výhodně počet roztočů v textiliích
a výskyt následných alergií – astma.
Mezi hlavní zdroje vlhkostí v budovách patří:
• metabolismus člověka (produkce 50 až 250 g vodní
páry / h / os, podle druhu činnosti)
• koupelny (produkce 700 až 2600 g vodní páry / h)
• kuchyně (produkce 600 až 1500 g vodní páry / h)
• sušení prádla (produkce 200 až 500 g vodní
páry / h / 5 kg)
Pro průměrný byt tak dosáhne celková produkce vodní
páry 8 až 12 kg / den. Nárazová množství vlhkosti jsou
pohlcena sorbcí omítek, a postupně odvětrána s větším
či menším efektem při absenci jiných větracích
systémů pouze spárovou infiltrací oken. V řadě
vyspělých zemí se z těchto důvodů předepisuje nucené
větrání bytů s rekuperací tepla, s intenzitou výměny
vzduchu až n = 0,5 až 1,0 /h /.
-1
-1
-1
-1
ai
G
ai
hi
i
r
i
2.1. Tepelně - vlhkostní mikroklima
Patří k nejdůležitějším složkám pro zajištění vnitřního
prostředí z hlediska zdraví a spokojenosti lidí. Je ale
důležité i ve vztahu k životnosti stavebních materiálů,
budov, výrobních technologií, atp.
Větrací jednotky, rekuperace tepla – kapitola 1. – vydání 03/2007