Page 7 - ATREA3

Závěr:

Poznámka:

Příklad:

Rozdíl teplot t = t - t = 25 - 17 = 8 °C odpovídá

odhadnutému zvýšení teploty od vnitřních zdrojů, není

tedy nutný další dohřev přiváděného vzduchu při větrání

restauračního provozu (při venkovní teplotě t = +5 °C).

Tento závěr platí pouze za předpokladu indukční

bezprůvanové distribuce přívodu chladnějšího vzduchu

+17 °C s minimální rychlostí od stropu do pobytové

zóny.

(bez přenosu vlhkosti)

Bilanční účinnost rekuperace zahrnuje (oproti základní

účinnosti rekuperace) i tepelnou produkci vnitřních

zdrojů a slouží pro výpočty rentability využití

rekuperace:

a) V běžných případech občanských i bytových staveb

činí rozdíl základní a bilanční účinností 15 až 25

procentních bodů:

b) V průmyslových objektech s podstatně vyšší tepelnou

zátěží vnitřních zdrojů však může dosáhnout rozdíl

těchto účinností i 30 až 60 procentních bodů:

V praxi toto znamená, že teplota přiváděného vzduchu

po rekuperaci t je vyšší než teplota v pracovní oblasti

a objekty lze teplovzdušně větrat i vytápět bez dalších

nároků na otopný systém, pouze využitím odpadního

tepla.

Pro hodnoty z příkladu v kapitole 4.2.1. činí bilanční

účinnost rekuperace:

= (t -t ) / (t -t ) = (17 - 5) / (20 - 5) = 80 %

Bilanční účinnost je tedy v tomto případě o 20 % vyšší

než základní účinnost rekuperace .

Energetická efektivnost rekuperace tepla (příp. chladu)

vyjadřuje poměr mezi tepelným výkonem získávaným

z rekuperace a potřebným elektrickým příkonem

pro pohon ventilátoru (přívodního a odtahového):

Významově je tento poměr e analogický s topným

faktorem tepelné účinnosti u tepelných čerpadel,

kde vyjadřuje poměr mezi celkovým tepelným výkonem

na kondenzátoru vůči potřebnému příkonu

kompresoru. U tepelných čerpadel dosahuje faktor

účinnosti běžně hodnot 2,2 až 4,0 v závislosti na

teplotě zdrojů, typu kompresorů, chladiva a teplotě

otopné soustavy.

U rekuperačních a regeneračních cyklů „vzduch-vzduch“

lze obecně charakterizovat jejich energetickou

efektivnost (pro účely ohřevu i chlazení) v závislosti na:

•množství odváděného a přiváděného vzduchu

(případně i jejich poměru)

• rozdílu teplot odváděného a přiváděného vzduchu

• účinnosti a příkonu ventilátoru

• základní účinnosti rekuperace η pro daný

rekuperační výměník

• tlakové ztrátě výměníku, tj. hydraulickém odporu Δp

• stupni znečištění odpadního vzduchu a nutnosti

filtrace

• vlhkosti odváděného vzduchu a rozsahu kondenzace

U ekonomických systémů zpětného získávání tepla

z odpadního vzduchu dosahuje maximální energetická

efektivnost rekuperace hodnot až

(v případě

výpočtových hodnot), v případě kondenzace se zvyšuje

až na hodnoty

.

Pro bilanční výpočty se uvažuje s průměrnou venkovní

teplotou:

t = +3 až +5 °C

potom pro obytné budovy:

Δt = 15 až 17 °C

a hodnota e se pak pohybuje podle grafu průměrně

v rozsahu:

e = 9 až 14

i1 i2

e

e2

B

e2 e1

io e1

0

R

0

e, stř.

stř.

R, stř.

t - t

e2 e1

io e1

B

0

B

0

η

= + (15 až 25) =~ 75 až 85 %

= + (30 až 60) =~ 90 až 120 %

Q

P

R

e = 22

e = 28

R

Δ

t

4.2.2. Bilanční účinnost rekuperace

4.2.3. Energetická efektivnost rekuperace

a regenerace e

B

R

η

io

η

B

( % )

t = +20 °C

io

t = +25 °C

i1

t = +5 °C

e1

Q

S

P

L

t = +17 °C

e2

t = +13 °C

i2

e =

R

( - )

E N E R G E T I C K Á E F E K T I V N O S T e

R

30

35

energetická efektivnost „e “

R

s kondenzací

0

10

20

25

15

5

5 10

V < 1600 m /h

3

V < 5000 m /h

3

15 20 25 30 35

Δt = t - t

i

e